Rockwell (nyní součást Boeingu) B-1 Lancer je americký nadzvukový strategický bombardér. Stroj byl vyvinut k provádění jaderných úderů v hloubi Sovětského svazu, ale po roce 2000 byl úspěšně používán též k plnění taktických úkolů. Byl nasazen v operacích Pouštní liška, Spojenecká síla, Trvalá svoboda a ve válce v Iráku. Spolu s letouny B-52 Stratofortress a B-2 Spirit dnes typ B-1B tvoří páteř bombardovacího letectva USA. Ve výzbroji se s ním počítá minimálně do roku 2040.
Vývoj a popis
Prototyp B-1A za letu
Výměna motoru B-1A
Vývoj letounu započal na prahu šedesátých let. Roku 1964 zadalo USAF požadavek na vývoj letounu označeného AMSA (Advanced Manned Strategic Aircraft) — tedy bombardér letící rychlostí 2 M ve výšce 15 240 metrů či mírně podzvukovou rychlostí u země. Ten měl ve službě plně nahradit letouny typu B-52.[1] Vývojem letounu byla pověřena firma North American Rockwell a roku 1969 bylo typu přiděleno označení B-1A. Jeho hlavním úkolem bylo proniknout vysokou rychlostí sovětskou protivzdušnou obranou a udeřit na Moskvu.
Roku 1970 získal Rockwell objednávku na sériovou výrobu 240 kusů B-1A. Dne 23. prosince 1974 vzlétl na letišti v Palmdale první prototyp B-1A a v několika následujících letech se do zkoušek zapojily ještě tři další prototypy. Jelikož se však jednotková cena za B-1A vyšplhala z původně očekávaných 50 milionů dolarů na dvojnásobek, prezident Jimmy Carter v roce 1977 program zrušil a nechal pokračovat pouze ve zkouškách prototypů.
Nový prezident Ronald Reagan naopak začal intenzivně vyzbrojovat všechny složky amerických ozbrojených sil a přerušený program proto roku 1981 obnovil. Přes odpor amerického Kongresu prosadil objednávku 100 kusů vylepšené verze B-1B. První kus B-1B vzlétl 18. října 1984 a plynulé dodávky nového letounu začaly v červenci následujícího roku. Poslední stý vyrobený kus B-1B byl letectvu předán v roce 1988.
B-1B je dolnoplošník s měnitelnou geometrií křídel dosahující mírně nadzvukové rychlosti, ale s daleko větší nosností, než měly původní prototypy. Konstrukce draku byla zesílenam tak, aby vydržela let v malých výškách vysokou podzvukovou rychlostí. Požadovaná maximální rychlost se přitom snížila na 1,25 M. Konstrukce letounu je převážně ze slitin hliníku a titanu. U letounu je přitom využita technologie stealth — upraveny byly například vstupy motorů a stroj dostal nátěr pohlcující radarové záření. Díky tomu je na radaru protivníka zobrazen asi jako setina letounu B-52.
Křídlo letounu má pevnou vnitřní část a nastavitelné vnější části, otáčející se na titanových čepech. Je u něj možné nastavit úhly 15°, 25°, 45°, 55° či 67,5°. Letoun pohání čtyři motory General Electric F101-GE-102 s maximálním tahem 64,94 KN (136,92 s přídavným spalováním). Osm palivových nádrží pojme 112 635 litrů paliva a další přídavné nádrže poo 10 996 litrech mohou být umístěny v pumovnici.
Tři vnitřní pumovnice pojmou až 34 020 kg výzbroje, ať už se jedná o různé druhy pum, řízených střel či min. Šestice vnějších závěsů s nosností 27 000 kg byla určena k nesení jaderných zbraní, ty ovšem byly pro výzbroj B-1B zakázány smlouvou START I.
Čtyřčlennou posádku tvoří dva piloti a dva zbraňový specialisté sedící na vystřelovacích sedadlech (v původních B-1A všichni seděli v záchranném modulu, který se mohl celý oddělit od trupu letounu). V přídi letounu se nachází multifunkční radar Westinghouse AN/APQ-164. Nově byl pro letoun vyvinut modernizovaný elektronický obranný systém AIL ALQ-161A. Na horní straně trupu pak letoun nese výmetnice protiradiolokačních a infračervených klamných cílů. V průběhu služby byly všechny letouny postupně modernizovány a s jejich provozem se počítá minimálně do roku 2040.
Operační služba
B-1B shazuje pumy
B-1B doplňuje palivo z letounu KC-135R Stratotanker
Kokpit B-1B
Typem B-1B byly postupně vybaveny čtyři bombardovací křídla (96., 28., 319. a 384. Bomb Wing) a několik zkušebních a cvičných jednotek. Nestaly se však náhradou bombardérů typu B-52, které ve výzbroji strategického letectva (Strategic Air Command) pouze doplnily. Při službě v rámci strategického letectva držely bombardéry B-1B nepřetržitou pohotovost k provedení jaderného úderu. Po skončení studené války a zrušení strategického letectva však bylo jejich využití přehodnoceno směrem k provádění globálních úderů konvenční výzbrojí, pro což byly vybaveny vylepšenými elektronickými obrannými systémy.
Pro úsporu prostředků se po roce 2000 různá část letounů nacházela v rezervě, což mělo pomoci uspořit prostředky na další průběžné modernizace. Úspěšné nasazení B-1B v roli rychlých taktických bombardérů s vysokou nosností v Iráku a Afghánistánu ale zabránilo dalšímu snižování stavu operačních strojů. Pod označením FIDL (Fully Integrated Data Link) je naopak připravována výrazná modernizace elektronických systémů B-1B.
Operace Pouštní liška
Prvním operačním nasazením letounu byl úspěšný nálet na cíle v Iráku dne 17. prosince 1998, který během Operace Pouštní liška provedla dvojice B-1B startujících ze základny Thumrait v Ománu. Tato operace byla čtyřdenní bombardovací kampaní Spojených států a Velká Británie proti vybraným iráckým cílům. Letouny B-1B při své první akci napadly kasárny Republikánských Gard v Al Kut a v rámci operace provedly ještě dva jiné nálety. Vždy používaly klasické železné pumy.
Operace Spojenecká síla
Dalším nasazením bylo bombardování Jugoslávie během Operace Spojenecká síla mezi březnem a červnem 1999. Do náletů se zapojilo šest strojů B-1B operující z anglické základny ve Faifordu. Tyto letouny svrhly při 2% operačních letů NATO 20% hmotnosti všech pum. Při náletech používaly vlečené klamné cíle, na které se zaměřovaly jugoslávské řízené střely. Samy přitom shazovaly konvenční železné pumy.
Operace Trvalá svoboda
B-1B jsou od roku 2001 nasazovány v rámci Operace Trvalá svoboda. Při operacích nad Afghánistánem jsou tyto letouny převážně používány v doposud neobvyklé roli taktických bombardérů, ve které se velice osvědčily. Obvykle přitom hlídkují ve vymezených oblastech a jsou ze vzduchu či země naváděny na objevené cíle. Mimo klasických pum přitom používají i přesnou naváděnou munici (například pomocí GPS). Od roku 2008 je pro navádění pum používán kontejner se zaměřovacím systémem AN/AAQ-33 Sniper XR.
Válka v Iráku
Intenzivní nasazení čekalo B-1B rovněž ve válce v Iráku, které se od jejího počátku v roce 2003 účastnilo hned 11 kusů operujících z Ománu.
Ztráty
V letech 1984 až 2000 přitom bylo sedm kusů B-1B ztraceno při nehodách. První bojovou a doposud poslední totální ztrátou byl B-1B, který se 12. prosince 2001 zřítil do Indického oceánu při návratu z mise na základnu Diego García.
Specifikace (B-1B)
Technické údaje
Nákres B-1B
- Osádka: 4
- Rozpětí: 23,84/41,67 m
- Délka: 45,78 m
- Výška: 10,24 m
- Nosná plocha: 181,2 m²
- Plošné zatížení: 816 kg/m²
- Profil křídla: NA69-190-2
- Hmotnost prázdného stroje: 87 090 kg
- Vzletová hmotnost: 148 000 kg
- Maximální vzletová hmotnost: 216 365 kg
- Pohonné jednotky: 4× dvouproudový motor General Electric F101-GE-102 s přídavným spalováním
- Tah: 64,94 kN každý
- Tah s přídavným spalováním: 136,92 kN každý
Výkony
- Maximální rychlost: 1,25 M (1330 km/h), 0,92 M (u země)
- Praktický dostup: 15 240 m
- Dolet:
- Bojový: 5543 km
- Přeletový: 12 000 km
- Tah/Hmotnost: 0,38
Výzbroj
- 3 vnitřní pumovnice pro 34 020 kg výzbroje, přičemž v každé ze tří vnitřních pumovnic může být nesena válcová palivová nádrž o objemu 10 996 litru.
- 6 vnějších závěsů s nosností 27 000 kg bylo určeno k nesení jaderných zbraní, které byly zakázány smlouvou START I.
- Varianty výzbroje:
- 4× jaderná puma typu B28-0 či B28-1 (až 1,45 MT)
- 24× lehká jaderná puma typu B61 (10-500 kT)
- 24× jaderná puma typu B83 (1-2 MT)
- 24× střela AGM-69A SRAM (Short Range Attack Missile) s jadernou hlavicí W69 (170 kT)
- 8× střela s plochou dráhou letu AGM-86B ALCM (Air-Launched Cruise Missile) s jadernou hlavicí W80-1 (170 kT)
- 16× střela s plochou dráhou letu AGM-129A ACM (Advanced Cruise Missile) s jadernou hlavicí
- 84× „železných“ pum Mark 82 (500 liber)
- 24× „železných“ pum Mark 84 (2000 liber)
- 30× kazetová puma CBU-87 CEM (Combined Effect Munition)
- 30× kazetová puma CBU-97 SFW (Sensor Fused Weapon)
- 30× kazetová puma CBU-103/104/105 WCMD (Wind Corrected Munition)
- 24× puma GBU-31 JDAM GPS (Joint Direct Attack Munition, GPS navádění, 2000 liber)
- 84× puma GBU-38 JDAM (Joint Direct Attack Munition, 500 liber)
- 24× střela AGM-158 JASSM (Joint Air-to-Surface Standoff Missile)
- 12× střela AGM-154 JSOW (Joint Standoff Weapon)
- 84× námořních min Mark 62 (500 liber)
- 24× námořních min Mark 65 (2000 liber)
[zdroj textu: Wikipedia.org]
