Amnesty International – mučení a vraždění v Libyi

Vložil dne 23.2.2012

Válka v Libyi už je sice měsíce za námi, ale problémy ji samozřejmě sužují nadále. Jak prozrazuje článek Amnesty International, zemi už neprovázejí jen problémy politické, ale nadále i po svržení „tyranského diktátora“ M. Kaddáfího dochází k mučení a vraždění nevinných lidí, především v podobě údajných žoldáků, jenž měli být najati právě M. Kaddáfím a bojovat po jeho boku.. Současná Přechodná národní rada s těmito zvěrstvi nic nedělá a ani nemá snahu se těmito věcmi zabývat.

Článek samotný zahrnuje informace o mučících praktikách prováděných na vězních, několik výpovědí samotných vězňů, postoje úřadů k těmto tématům a samozřejmě zkušenosti samotných delegátů AI..
Po tomto článku následuje video zachycující především zpověď Francouzské ředitelky Amnesty International Geneviève Garrigous, kde objasňuje falešná obvinění o najímání žoldáků do Kaddáfího řad a v podstatě vyvrací jakékoliv pravdivé informace, které by jakéhokoliv žoldnéře s Kaddáfím spojovali..

Zpráva od Amnesty International rozvádí široce rozmohlé mučení vězňů a provizorní zádržné lágry v Libyi pod záštitou režimu nastoleného válkou USA-NATO, která svrhla a zavraždila plukovníka Muammara Kaddáfího. Skupina zjistila přinejmenším 12 případů umučení vězňů k smrti.

Předběžná zjištění Amnesty byla vyhlášena koncem minulého měsíce, přičemž šetření stále probíhala. Delegáti Amnesty mluvili se zadržovanými a s obětmi mučení od ledna do začátku února a vydali podrobný výsledek 15. února.

K barbarským praktikám zadokumentovaným vyšetřovateli Amnesty patří mrskání biči, kabely, železnými tyčemi i dřevěnými holemi, elektrické šoky, trhání nehtů a znásilňování. Bojovníci milicí se těchto útoků bezostyšně dopouštěli v mnoha případech i tak, že ve svých zvrhlostech na vězních pokračovali i v přítomnosti advokátů lidských práv.

Podle zprávy Amnesty Přechodná národní rada instalovaná imperialistickými mocnostmi dosud neprovedla jediné vyšetřování ohledně mučení a zneužívání vězňů a tito militanti mají nikým nerušenou pravomoc činit, co se jim zlíbí. Nikdo nebyl za válečné zločiny uvězněn a stíhán, kromě těch, co byli na poražené straně této občanské války, a tedy bojovali za odstraněný Kaddáfího režim.

Zpráva popisuje: “Úřady se ani nepokusily zahájit vyšetřování, neboť sdílí hledisko, že by se před stravedlnost neměli pohánět bývalí bojovníci proti Kaddáfímu odpovědní za válečné zločiny během konfliktu a porušování lidských práv, což vyvolalo klima beztrestnosti vůči těmto zločinům.”

Zpráva objasňuje, že je to politická motivace, co je za těmito násilnými represemi: “Milice vzaly do zajetí tisíce podezřelých z loajality k al-Kaddáfímu, vojáků a domnělých zahraničních ‘žoldnéřů’, mnoho z nich bylo mučeno či s nimi ve vazbě zle zacházeli, což v některých případech vedlo ke smrti. Spousta podezřelých z loajality k al-Kaddáfímu byla po zadržení nezákonně zabita, mezi nimi i sám svržený Libyjský vůdce a jeho synové. Milice rovněž vyrabovaly a vypálily domy a uplatňovaly útoky z pomsty či jiné represe proti údajným přívržencům al-Kaddáfího, přičemž nuceně vystěhovaly desetitisíce lidí.”

Milice od svržení Kaddáfího nadále operují bez jakéhokoliv omezení, chytají lidi a zadržují je v tajných zádržných centrech, “aniž by docházelo k nějakému soudu či jakémukoliv způsobu legálního přezkoumání jejich zadržení.” Zadržení nedostali žádný přístup k právníkům a ve většině případů je “justičním” oprávněním ve skutečnosti obvinění.

Delegáti Amnesty mluvili se spoustou obětí mučení, které byly uvězněny ve městech Tripolis, Benghází, al-Zawiya, Gharyan, Misurata a Sirta, a i s rodinami těch, kteří zemřeli po mučení ve vazbě. Zjevné rány a zranění stejně jako lékařské zprávy potvrzovaly svědectví o mučení. Oběti v mnoha případech byly příliš vystrašeny, aby svůj příběh vyprávěly, i když ukázaly svá zranění.

Ve vězeních kontrolovaných Přechodnou národní radou se uznává, že je 2 400 zadržovaných, ale tisíc dalších je zadržováno mimo oficiální libyjské vojenské a policejní jednotky, a tyto jsou provozovány zcela mimo jakoukoliv legální strukturu. Zatýkání neomezeně pokračují i přes celé série zpráv počínaje Lékaři bez hranic z tohoto roku, Human Rights Watch a nyní od Amnesty.

Tato dobře zadokumentovaná brutalita a vraždy vytváří základnu pro obžalobu z válečných zločinů, nikoliv jen u vůdců NTC, nýbrž i jejich imperialistických pánů – presidenta Obamy, britského premiéra Davida Camerona, francouzského presidenta Nicolase Sarkozyho a i u zbytku gansterů z NATO, kteří nemilosrdně Libyi bombardovali po osm měsíců a ozbrojili a zorganizovali “rebely” pod vedením žoldnéřů a agentů pravicových ropných šejků z Perského zálivu.

Rovněž to odhaluje zločinný charakter podpory USA-NATO intervence do Libye ze strany organizací ”levicové” střední třídy ve Spojených státech a v Evropě, které nadšeně spolkly tu záminku o “lidských právech”, co podstčila Obamova administrativa a její partneři z NATO.

Tito političtí šarlatáni tvrdili, že pouze invervence Západních mocností je schopna zabránit nadcházející krvavé lázni v Behgází. Vyhýbaly se skutečným motivům války: Libyjskému rozsáhlému ropnému bohatství, které bylo nyní vydáno hlavním ropným společnostem. A teď jsou potichu, když trpí rostoucím počtem vražd, mučení a svévolnému věznění, kterého se dočkali od režimu dosazenému imperialistickými “osvoboditeli”.

Nadpisy kapitol ve zprávě Amnesty naznačují rozsah represí: Zadržování mimo právní rámec; Mučení a další zlé zacházení; Úmrtí ve vazbě; Útoky z pomsty a nucená vyhnání; Pokračující násilná beztrestnost.

Velká část zprávy sestává z chmurných svědectví očitých svědků a od obětí mučení, kteří spíše dostali kódová označení, místo aby byli jmenováni, aby se ochránili proti pravděpodobné odvetě milicí. Stačí snad jen pár příkladů:

29-letý bývalý voják:

“ … přinutili mě lehnout si na záda na postel a ruce a nohy mi přivázali k rámu. V této pozici mě bili pěstmi do obličeje. Pak mě mlátili přes paty plastovou hadicí. Pak mě otočili tváří dolů a zas mě přivázali k posteli. V této poloze mě zase bili hadicí po zádech a po hlavě. Dali mi do různých částí těla elektrické šoky včetně levé ruky a hrudníku. To zařízení co používali, byl asi 50 cm dlouhý obušek. I můj bratranec byl vystaven elektrickým šokům.”

25-letý počítačový programátor z rodiny identifikované jako pro-Kaddáfíovská:

“Začali mě mlátit už cestou do zádržného střediska. Také mi nadávali. V zádržném středisku mě pověsili na železné šiny na vratech a mlátili mě holí a kabelem. To trvalo několik hodin. Pak mě vzali do další místnosti k výslechu, kde mi dávali elektrické šoky. Svázali mi nohy, když jsem ležel na podlaze na zádech. Připojili mi dva dráty pod napětím k palcům u nohou. Myslím, že používali elektrický proud přímo ze zásuvky. Dali mi šestkrát nebo sedmkrát elektrické šoky. Pak mě vzali do oddělené místnosti, kde jsem několik dnů zůstal.”

26-letý prodejce cigaret zadržený v Sirtě, domovském městě Kaddáfího, a pak převezen na výslech do Misuraty:

“Jeden člověk vzal skleněnou lahev a bacil mě s ní do hlavy. Pak mě přinutili sednout si na podlahu a svázali mi ruce za zády. Kopali mě do hlavy. Mlátili mě po celém těle hadicí, dřevěnou holí a kabelem používaným u aut. Chtěli informace o lidech, které neznám.”

26-letý voják z Tawarghy, města u Misuraty převážně obývaného černými Libyjci, kteří se stali pro Misurátské milice cílem vraždění z pomsty. Celá populace byla z města vyhnána a nedovolili jim se vrátit:

“V kanceláři bylo asi pět mužů v civilních šatech. Nadávali mi, že jem z Tawarghy. Řekl jsem, že jsem byl jako voják umístěn v Sirtě a bojů v Misuratě jsem se neúčastnil. To mi ale nevěřili. Na oplátku mě mlátili a bičovali. Také mě mlátili přes pravou ruku, kterou mám pořád nateklou a přes hlavu. Pověsili mě na vršek dveří za zápěstí na asi hodinu a pořád mě mlátili. Taky mě kopali. Pořád ještě trpím bolestmi na levé straně. Než mě vzali zpátky do cely, zavázali mi oči.”

Během návštěvy v zádržném středisku Wahda v Misuratě 29. ledna:

“Amnesty International si všimli tří chlapů z milice, jak mlátí a zastrašují určité zadržené, u nichž bylo nařízeno propuštění, a kteří na to čekali na dvoře. Jeden z milicionářů nadále kopal do zadrženého stašího pána, a vyhrožoval mu zabitím, ten se krčil a tiskl ke zdi, přičemž plakal. Když se na něj delegát Amnesty International obořil, tak mu odpověděl: ‘Tyhle Tawarghy přeci nemůžeme propustit, jinak je budeme muset zabít.’ ”

K dalším skupinám, na které se speciálně zaměřovali kvůli brutalitě byli kmeny Mshashiya a Qawalish z oblasti pohoří Nafusa a také zahraniční dělníky ze sub-saharské Afriky, kteří byli plošně označeni za Kaddáfího “žoldnéře”, ačkoliv do Libye z větší části přišli za prací.

V jednom žaláři, který Amnesty navštívila, bylo asi 400 z 900 zadržovaných cizí národnosti, zlavně ze sub-saharské Afriky. Mnozí popisovali, jak byli během zatčení a výslechů mučeni. Další afričtí imigranti popisovali, jak je mlátili, aniž by je však zadrželi, když se pokoušeli utéci před boji.

Zpráva poskytuje podorbnosti o asi 12 úmrtích v důsledku mučení během vazby u mužů ve věkovém rozpětí od 26 do 62 včetně dělníka z továrny, ředitele školy, bývalých policistů, bývalého plukovníka armády a bývalého libyjského vyslance ve Francii. K dalším úmrtím patřily násilné útoky na protest od vyhnaných uprchlíků Tawarghy, kde mezi půl tuctem obětí bylo i několik dětí.

Rovněž dochází i k mimosoudním popravám i mimo vraždu Kaddáfího a jeho syna Mu’tassima, když je 20. října chytili u Sirty. Tři dny poté, našli kolem Hotelu Maharu v Sirtě 65 mrtvol mužů, tento hotel byl základnou operací bojovníků NTC, co útočili na město. Někteří z mrtvých měli svázány ruce za zády a mnoho z nich bylo střeleno do hlavy. Ohledně této zjvně masové popravy nedošlo k žádnému vyšetřování.

[zdroj výše uvedeného: http://www.ac24.cz/zpravy-ze-sveta/247-amnesty-international-detailne-rozvadi-muceni-a-vrazdeni-v-libyi]

 

 

Ve zkratce se pokusím nastínit informace z prvních minut videa a následný rozhovor pokudmožno co nejpřesněji .) ..
Předem se omlouvám, nejsem až natolik ostřílený znalec jazyka anglického , ale snad to neangličtináře potěší a angličtináři prominou…

______________________________________________________

Ačkoliv byla válka v Lybii ukazována jako humanitární zásah , média ukazovala regulérní Libyjskou armádu jako Kaddáfího jednotky .. Velkou snahou médii bylo samozřejmě postavit Libyjskou a Syrskou populaci proti Libyjské armádě.. Média také šířila informace o spolčování Libyjské armády s Africkými žoldáky.

TV: Žoldáci střílí lidi na západě Benghází
TV2: Afičtí žoldáci

G. Garrigous , prezidentka Amnesty International France, byla pozvána aby promluvila zřejmě v některé z francouzských televizí dne 22.2.2011, což bylo den po údajném útoku Libyjské armády na civilní obyvatelstvo.. Tato informace byla však v rozporu s číselnými skutečnostmi a svědectvími.

G. Garrigous: V pátek a Sobotu jsme obdrželi informace , že byli Kaddáfího jednotky poslány proti protestantům ( rebelům ) , jenž mohou být zahraniční žoldáci s povely urychlit represivní (tyranský) postup.

G. Garrigous řekla, že má informace o žoldácích v Libyjské armádě. Toto ostatně také předkládal Dr. Soliman Bouchuiguir ( Lži za oponou „Humanitární války“ v Libyi  ) v Organizaci spojených národů pro lidská práva (United Nations Human Rights Council)..

Dr. Soliman Bouchuiguir: Zdá se, že tito žoldáci ve vesnicích zabíjejí lidi bez jakýchkoliv rozdílů ….

Pět měsíců po té, po vyšetřování Donatelly Rovera v Lybii, byla slova G. Garrigous naprosto odlišná..

ROZHOVOR

Reportér:   Zdravím Geneviève Garrigos, vy jste prezidentkou Amnesty France. Rád bych se vás zeptal na několik záležitostí..
Donatella Rovera, byla při reakci na krizi v Libyi vyslána Amnesty International na 3 měsíce jako poradce.
Zkoumala uvězňování Libyjských civilistů a cizinců Přechodnou radou, která je prezentovala jako žoldáky. Co nám o tom můžete říci?
G. Garrigous:   Od samého počátku nasazení protikaddáfího jednotek, zde byli zvěsti o žoldnéřských jednotkách pracujících pod Kaddáfím.
Naši vyšetřovatelé kteří zde byli od poloviny Února do konce Června, vypověděli že zde byli zadržováno pouze několik lidí. Ale ani ti nebyli nakonec obviněni.
Byli zde vlastně spíše zvěsti o obviňování lidí tmavé a černé pleti. Můžou to být Libyjci, ačkoliv Libyjci žijící v jižní části nemusí být nezbytně Arabského typu nebo cizinci.
Toto vytvořilo určitý způsob strachu a xenofobie, které vedlo k bití, špatnému zacházení a několika uvěznění.
Ale dnes musíme přiznat, že nemáme žádné informace o tom, že by Kaddáfí zaměstnával jakékoliv žodlnéřské jednotky.
Reportér:   Vaši kolegové také dodali, že neviděla žádné žoldáky a je to pouze legenda rozšířená médii. Můžete potvrdit toto tvrzení?
G. Garrigous:   Rozhodně! Donatella pracovala – a toto byl důvod proč jsme poslali vyšetřovatele dříve – bylo to vlastně aby jsme potvrdili zda najdeme nějaké žoldáky. A nenašli jsme.
Namísto toho uvedla případ mladého Algeriance jehož šéf musel vypovídat, že pracuje v pekárně, protože byl podezříván že je žoldák.
Ve skutečnosti nemáme žádné známky nebo důkazu potvrzující tyto zvěsti.

KONEC ROZHOVORU

To co bylo dřívě považováno za informaci, je nyní považováno za pověst, stejnou osobou. Také díky prvotní informaci byli tyto falešné zvěsti šířeny médii (viz. G. Garrigous , prezidentka Amnesty International France, byla pozvána aby promluvila...) a pět měsíců později byla pravda jiná (viz. zde byli zvěsti o žoldnéřských jednotkách ) ..

Nadále jsou zde informace o údajných žoldácích, jenž byli jakožto žoldáci prohlášeni a zařazeni mezi Libyjskou armádu. Načež portrét muže na fotkách vyobrazuje Libyjského vojáka libyjské amrády, nikoliv žoldáka.

Otec tohoto muže:   Můj syn mučedník(?) Misham Mansur Abuajila Saleh.
Aboslvoval vojenskou střední školu. Byl zabit kriminálníky. Nechť nás jich bůh zbaví…

 

S tímto rasistickým podtextem Libyjské války , bylo počítáno pro geopolitický projekt restrukturalizace. Je to projekt zahrnující nesnášení a rozdělení Libyjců na bílé a černé.

Následuje jakési rozdělení ( hierarchie ) na základě tohoto geopolitického projektu:
Rozdělení:

Severní Amerika a Západní Evropa primárně
Islám jakožto civilizace
Ruské státy
Číňané apod.
Hinduisté v čele s Indií
Japonsko
Latinská Amerika
Afrika

Dále se video zabývá informací, proč byl pro Spojené státy a NATO obecně Kaddáfí natolik potíž, jelikož měl v plánu sjednotit Afriku, osvobodit ji z jakékoliv koloniálního podmanění a udělat z ní samostatný schopný stát, což samozřejmě především USA nevyhovuje..

Tudíž žádná svoboda pro Afriku, Západní mocnosti by ztratili na síle a vyrostla by jim další konkurence..

 

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.